Close

Jarní rána u vody

     Je duben a příroda venku se probouzí. Na rybníky a do lesů se vracejí druhy, které u nás nepřezimují a pro nás fotografy přírody začíná nejhezčí období roku. Asi každý zapálený milovník zvířat to zná. Pokud je aspoň trochu času, táhne nás to ven. S dalekohledem, foťákem a nebo jen tak na procházku. Pořád koukáme do stromů, keřů a nebo na hladinu rybníka a hledáme zda na jarním tahu nezahlédneme vzácnější druh. Na jednom takovém rybníku jsem měl možnost strávit i já a fotografovat vodní ptáky. Fotografování, jak už je u mne zvykem, plánuji na brzké ráno. Pro wildlife fotografa je to nejúžasnější část dne. Svítání je pomalé a ještě před východem slunce můžete chytnout hezké světlo. A jsou i druhy, které v tomto světle vypadají nejlépe. Například ledňáček říční, který má tak barevné a kontrastní peří, že za slunečních paprsků se již barva nepříjemně slévá a nevypadá to příliš hezky. Na lokalitu přijíždím ještě za tmy, což znamená budíček v půl čtvrté. Všude je klid a v době, kdy všichni žijou tím, co se děje kolem a hysterčí z pandemie, já si bez roušky užívám vůni čerstvého vzduchu. Teplota je něco kolem čtyř stupňů. Rozbaluji neoprenové prsačky a jako základní vrstvu mám kvalitní termoprádlo. Hodí se i čepice a rukavice. Přeci jen v krytu budu minimálně dvě hodiny a bez pohybu člověk rychle prochladne. Fototechnika je nachystána z předchozího dne a tak jen hodím batoh na záda, čelovku s červeným světlem na hlavu a už mířím směrem do krytu. Před krytem mám vodu něco nad kolena, ale prsačky mě bezpečně ochrání. Zalehám na pevnou podlahu, pod foťák dám jen složenou sniper šálu, to abych byl co nejníž hladině. Chvíli mám vždycky čas ještě zalehnout a zavřít oči, poslouchám co se kolem děje. Jak se pomalu rozednívá, registruju první ptáky před krytem a snažím se určit o jaké se jedná. Když už je dost světla ozve se ohlušující zvuk ptačích křídel, z rákosiny právě odletí několika tisícové hejno špačků, kteří zde mají nocoviště. Jako první se mi před krytem objevují lysky černé. A tak dělám za prvních slunečních paprsků fotografie.

     V minulosti jsem používal plovoucí kryt nebo-li fotovor, ale výhody pevného krytu, který mám k dispozici, jsou jasné. Ptáci jsou zvyklí, kryt je přirozenou součástí jejich prostředí a tak se vůbec nebojí a v některých případech proplouvají jen 2-3 metry kolem. V takovém případě se nesnažím fotografovat, abych je nevyplašil pohybem objektivu a jen pozoruji a užívám si jejich blízkost. Asi nejblíže se ke mě dostane potápka roháč. Již několik let plánuji nafotit námluvy, ale na to už je v dubnu pozdě. Příští tok to ale určitě už vyjde. Na rybníku pozoruji dva páry a dokonce i jednu šarvátku, odehrává se to ale daleko a tak z fotografií nic není.

     Každého fotografa potěší pokud vyfotí nový druh, který ještě není v jeho galerii. A pokud se podaří ideální fotka v krásném světle a ještě nějakou akcí, je radost dvojnásobná. Mě se takhle poštěstilo s polákem chocholačkou. Tento pták z řádu vrubozobých jsem mockrát neviděl, ale na tomhle rybníku je hned několik párů a překvapivě se mi taky objeví před objektivem. Chvíli jen sleduji, vidím jen samečka, samičky se drží opodál. V jednu chvíli se začne sameček čistit a pečlivě si projíždí peří zobákem. To je vždy chvíle kdy mám namířeno a jen čekám kdy se zvedne nad hladinu a otřepe svá křídla. Po chvíli se tak děje a já na svém Nikonu D500 spouštím sérii fotek. Nikon D500 je nový přístroj v mém portfoliu a ještě jsem o něm nic nenapsal. Recenzí je na netu spousta, přeci jen se nejedná o nový stoj ze stáje Nikon. Nicméně ve srovnání s D810 můžu vyzdvihnout rychlost snímání a velikost bufferu, která mě nijak neomezuje. Srovnatelný šum při nastavení vyšších ISO je tak příjemná zpráva a navíc mi prodlužuje ohnisko o 1,5 takže sestava s Objektivem Nikon 500 mm f/5,6 AF-S PF mi dělá ohnisko 650 mm. Někdy výhoda, někdy ne. Pro wildlife fotografii nikdy nebudete mít optimální ohnisko pro každý typ fotografie. A jako zálohu mám vždy u sebe D810. Co se týče objektivu, nikdy bych nevyměnil pevné ohnisko za zoom. Kdo jednou zkusí a pozná výhody, neudělá nikdy krok zpět.

     Stejnou přehlídku mi později dělá i polák velký. Další nádherný zástupce našich vodních ptáků. Daří se mi vyfotit i samičku, která desítky minut odpočívá přímo před krytem. Mezitím si ale užívám blízkost motáka pochopa, který neslyšně přelétá nad hladinou. Už při obhlídce lokality jsem si všimnul že zalétají kdesi daleko do rákosí a nosí materiál na stavbu hnízda. Teď ho mám jen pár metru nad sebou. Hned v zápětí zahlédnu čírku modrou, u té mě vždy zaujme hlas, kterým se ozývá a podle kterého ji bezpečně poznám.

     Takhle probíhá celé ráno a já v krásném světle fotografuji vodní ptáky, kteří se mi prohánějí před krytem. Radost mi udělá i lžičák pestrý, ti si drží odstup, ale nakonec se taky přiblíží. Z rákosu kolem se ozývají rákosníci a strnadi. Slunce už je výš a lepší fotografii bych odsud už stejně nevyfotil a tak počkám až je kolem krytu klid a vylézám. Vždy je důležité ptáky moc nerušit a tak jako ráno přijdu za tmy, teď se aspoň snažím odejít nezpozorován. Když jdu zpět k autu, zahlédnu rákosníka proužkovaného, který zpívá na okraji rákosiny. Naposledy jsem ho fotil v Maďarsku. Slunce je sice už výš, ale snad to s rákosinou nebude tolik vadit. Za zkoušku nic nedám a tak cvakám pár fotek na zkoušku.

     Celé ráno se vydařilo na jedničku a odjíždím domů spokojen. Na obloze je klid, továrny stojí, na silnicích je minimální provoz. Příroda si žije dál svým životem a je jí úplně jedno že kolem řádí neviditelný virus. Jakoby se nadechla a vyčistila. Myslím, že některá vládní opatření by jsme  měli dostat častěji a ne jen, když nás postihne pandemie.

Related Posts