This photo is © Jiri Vondracek

Singapur – Wildlife ve velkoměstě

Singapur aneb Wildlife ve velkoměstě

     Cesta do Singapuru byla vlastně náhoda. První zprávy o fotografování v této metropoli jsem dostal od kamaráda Martina Pelánka, který tam strávil pár hodin během mezipřistání při cestě z Nového Zélandu. Pak se ozval Petr Dolejšek, že by jsme mohli na týden vyrazit. Začala intenzivní příprava, prohledávání různých fór a diskusí. Během 14-ti dnů jsme měli v mapě zaznačeno snad 20 lokalit, které slibovaly mnoho různobarevných druhů ptáků ale i zajímavé savce či plazy.

     Když dorazím do Prahy, odkud máme krátký let do Londýna, Petr je už u odbavovací přepážky a netrpělivě čeká. Vše probíhá naprosto hladce a po dvou hodinkách už na letišti Heathrow prohlížíme našeho drobečka, který by měl za 13hodin letu přistát v Singapuru.

     V Singapuru nám chvíli trvá, než se vymotáme z obrovského letiště a už nás vítá nápis "Welcome on board SMRT". SMRT (Singapore Mass Rapid Transit) je zkratka pro místní hromadnou dopravu, čili metro a autobusy. Velká výhoda je, že cestujete opravdu levně a to platí i pro místní TAXI službu. Náš hotel je nejblíže stanici Aljuned a cesta netrvá nijak dlouho. Ovšem po vystoupení poprvé pocítíme tropické klima, které v Singapuru vládne. Teplota přes 30°C a vlhkost šplhající k 80% a někdy i přes. Po ubytování následuje nutný odpočinek, a jelikož je téměř večer, nikam se už ani nechystáme. Jdeme na kutě, aby jsme byli na zítřejší den připraveni.

     Míst k fotografování je po celém Singapuru desítky. Ať už se jedná o malé parčíky nebo velké zahrady, vždy je něco k vidění. Zásadní je ovšem získání informací od místních. Ti znají lokality výborně a většinou vždy potkáme i nějaké fotografy, kteří poradí kam jít a co hledat. Jeden druh je pro nás docela zásadní a už od prvního dne toužíme najít ledňáčka. V ČR se můžete potkat jen s ledňáčkem říčním, ale asijských druhů je nepřeberné množství. Jako prvního a zároveň také nejhojnějšího fotíme ledňáčka proměnlivého. Krásný pták, který se běžně potuluje v parcích. A i první snímek vznikne čistě náhodou, když se schováváme před deštěm pod malou stříškou obchodu. Ledňáček přiletí kousek od nás a dlouhé minuty pózuje. Jiné dny zase navštěvujeme vyhlášené zahrady, například "Botanic Garden" nebo "Japanese Garden". Musím uznat, že zahrady jsou opravdu nádherné a velmi rozsáhlé. Velká nevýhoda je, že prakticky vždy jsou tady lidé. Sportovci, rodiny s dětma anebo prostě jen lidi co se chtějí projít. Takže návštěva těchto míst má smysl jen brzy ráno a v týdnu. Ptáci jsou tu celkem zvyklí na davy lidí a tak není problém je nafotit hezky z blízka. Botanická zahrada byla jedno z mála míst, kde jsme ve velkém fotili strdimily. Malí ptáčci vážící třeba i 5g přeletují z květu na květ a sajou sladký nektar. Samci jsou výrazně barevnější než samice. Zajímavé je, že některé druhy potkáváme jen na určitých místech. Například strdimil tmavý se objevuje jen v mangrových lesech, naopak strdimil olivohřbetý se vyskytuje hojně v zahradách a parcích.

     Podmínky v Singapuru jsou různé. Počasí se většinou mění z minuty na minutu. Chvíli pálí slunce a po pár minutách se utíkáme schovat před prudkým lijákem. Prší zde několikrát denně a je vlastně jedno ve kterou roční dobu vyrazíte. Výraznější období dešťů je zde od října do ledna, ale s jinými měsíci se to o moc neliší. Obloha je většinu dne zatažená, což sebou nese výhodu celodenního fotografování. Když se ukáže slunce, focení nemá moc cenu a spíše čekáme, až zajde za mrak. Největší problémy máme vždy ráno, kdy se klimatizovaným metrem dopravíme přes půlku Singapuru a jakmile vytahujeme techniku z fotobatohů, okamžitě se nám mlží objektivy. Problém se násobí v místech, kde se nachází prales nebo mangrovy, tam je teplota a vlhkost ještě vyšší.

       Parky na okraji Singapuru jsou dosti vzdálené, a proto musíme použít i TAXI nebo autobus (speciální linka, která sváží návštěvníky z jednotlivých parků na stanici metra). Jedním z takových parků je "Sungei Buloh Wetland Reserve", který je blízko Malajsie. Celý park je velmi rozsáhlý a trvá několik hodin, než ho projdeme. Jenže focení zde není vůbec jednoduché. Neprostupné kořeny a mangrové porosty skýtají množství úkrytů pro zdejší zvířectvo. Nalézáme krokodýly, kraby a varany. Ptáků tu ale moc není a později se dozvídáme, že nejlepší období pro návštěvu těchto míst je prosinec, kdy se zde zastavuje obrovské množství bahňáků. Jedinou nepříjemností jsou zde komáři. Ti tropičtí, kteří můžou přenášet horečku Dengue.

     Singapur je nádherné město a byl by hřích, kdyby jsme alespoň jeden večer nenavštívili vyhlášenou Marina Bay. Hotel působí opravdu majestátně a přilehlé zahrady, které v noci září barvami nám berou dech. Zapomínáme, že jsme tu kvůli přírodě a pár desítek minut se věnujeme fotografování budov a obchodního centra. Celá fotocesta byla opravdu vydařená a zážitků mám tolik, že bych o tom mohl napsat knihu. Zároveň to byla první zkušenost s tropy a určitě ne poslední. Už se těším, až se do Singapuru znovu vrátím...

Leave a comment