This photo is © Jiri Vondracek

Camargue – ptačí ráj na jihu Evropy

Camargue - ptačí ráj na jihu Evropy

     O Camargue jsem toho přečetl již mnoho. Od první chvíle jsem věděl, že tohle místo rozhodně stojí za návštěvu. A tak jsem začal sestavovat plán, který jsem letos v dubnu zrealizoval. S pomocí wildlife fóra jsem si našel dva spolucestující a zároveň jsem posbíral dostatek informací od fotografů, kteří v této oblasti již byli.

     15. dubna vyrážíme na 1736km dlouho cestu do cíle, městečka Saintes-Maries-de-la-Mer. Naši základnu máme v kempu De La Brise, kde jsem měsíc před odjezdem rezervoval luxusní mobilní dům přes stránky kempu http://www.camping-labrise.fr/en. Navigace ukazuje čas cesty něco kolem 17hod. a to je příliš, zvláště pokud plánujete cestu po ČR s použitím D1. Takže cestu plánujeme se zastávkou blízko hraničního přechodu Rozvadov, odkud je to do cíle příjemnějších 12hod. po německých a francouzských dálnicích.

     Cesta ubíhá rychle a v dobré skupině je pořád o čem vykládat. Jediná nepříjemnost je počasí, které nás celou cestou doprovází. Hustý liják na dálnici není nic moc, ale nakonec přijíždíme dle plánu a jsme připraveni ihned po cestě vyskočit z auta a navštívit Parc Ornithologique du Pont De Gau (43°29'15.9"N 4°24'15.9"E). U vstupní brány platíme 7,5€ na osobu a dostáváme mapu a stručné informace. Stačí ujít pár desítek metrů a jste u prvních lagun, kde můžete spatřit hejna růžových krasavců. Zároveň je zde několik stromů, na kterých hnízdí volavky. Zde vidíme také nejvíc fotografů, kteří fotí profi technikou volavky stříbřité v poledním slunci proti modré obloze. To nás moc nebere a tak hledáme jiné úhly, ze kterých se ptáci dají fotit a pokud budete mít trochu štěstí a počkáte si, můžete volavku či kvakoše vyfotit i jinak než na stromě zbarveného do bílé barvy od trusu ptáků.

     První den nám nepřeje počasí. Věnujeme se spíše obhlídce parku a vytipování lokalit pro další den. Co vím hned, že focení plameňáků v parku nebude žádné pianko. Je jich tolik, že dostat do záběru jednotlivce nebo jeden pár, bude dost obtížné. Pokračujeme do kempu (43°29'15.9"N 4°24'15.9"E) a na recepci platím vratnou zálohu 150€ jako pojistku, kdyby jsme na našem ubytování něco poničili. Dostávám klíč a kartu od závory, vrátný mi na mapu zakreslí polohu našeho hotýlku a jedem. Úroveň kempu a ubytování je opravdu vysoká. K dispozici máme WC, sprchu, teplou vodu, tři ložnice, terasu a kompletně vybavenou kuchyň s lednicí. Druhý den volíme delší spánek a obhlídku lokalit kolem kempu. Obloha je plechová a fotit se moc nedá. Ale nás zajímá stejně podvečerní čas, kdy se nebe barví do ruda. Celá oblast je neskutečně rozsáhlá a tak i klasické wildlife focení nebude úplně snadné. Vybíráme pro následující den místo, kde pozorujeme hejno rybáků obecných a mezi nimi rybáky malé. Ráno je chladné, obloha jasná... stavíme kryty, každý na jiném místě. Zalehnu a koukám kolem, slyším plameňáky, ale ve tmě je ještě nevidím. Když se rozednívá, celá laguna hraje neskutečnými barvami. Jenže rybáci se neobjeví a tak se věnuji plameňákům. Je to trochu jiné focení než v parku, kde si je cvaknete mobilem z jednoho metru. Sebemenší pohyb maskovací sítě a plameňáci odlétají a nebo se vzdalují. Koukám na ně skrz hledáček a mám pocit, že o mně moc dobře ví... prostě jim ta hrouda čehosi hnědého na rovné ploše nesedí. I tak se mi daří je vyfotit a nakonec jsem za to rád. Fotky působí zcela jinak, než fotky, které udělám později v parku.

   První den nám nepřeje počasí. Věnujeme se spíše obhlídce parku a vytipování lokalit pro další den. Co vím hned, že focení plameňáků v parku nebude žádné pianko. Je jich tolik, že dostat do záběru jednotlivce nebo jeden pár, bude dost obtížné. Pokračujeme do kempu (43°29'15.9"N 4°24'15.9"E) a na recepci platím vratnou zálohu 150€ jako pojistku, kdyby jsme na našem ubytování něco poničili. Dostávám klíč a kartu od závory, vrátný mi na mapu zakreslí polohu našeho hotýlku a jedem. Úroveň kempu a ubytování je opravdu vysoká. K dispozici máme WC, sprchu, teplou vodu, tři ložnice, terasu a kompletně vybavenou kuchyň s lednicí. Druhý den volíme delší spánek a obhlídku lokalit kolem kempu. Obloha je plechová a fotit se moc nedá. Ale nás zajímá stejně podvečerní čas, kdy se nebe barví do ruda. Celá oblast je neskutečně rozsáhlá a tak i klasické wildlife focení nebude úplně snadné. Vybíráme pro následující den místo, kde pozorujeme hejno rybáků obecných a mezi nimi rybáky malé. Ráno je chladné, obloha jasná... stavíme kryty, každý na jiném místě. Zalehnu a koukám kolem, slyším plameňáky, ale ve tmě je ještě nevidím. Když se rozednívá, celá laguna hraje neskutečnými barvami. Jenže rybáci se neobjeví a tak se věnuji plameňákům. Je to trochu jiné focení než v parku, kde si je cvaknete mobilem z jednoho metru. Sebemenší pohyb maskovací sítě a plameňáci odlétají a nebo se vzdalují. Koukám na ně skrz hledáček a mám pocit, že o mně moc dobře ví... prostě jim ta hrouda čehosi hnědého na rovné ploše nesedí. I tak se mi daří je vyfotit a nakonec jsem za to rád. Fotky působí zcela jinak, než fotky, které udělám později v parku.

     Od deváté ranní se už moc fotit nedá, slunce svítí naplno a začíná nepříjemně pálit. Balíme techniku a odcházíme zpět do kempu. V celém areálu je dostatek zeleně a ze všech míst lze slyšet mnoho pěvců. Nejčastější jsou jižní druhy pěnic, na které u nás nenarazíte. Dalším častým ptáčkem, kterého slyšíme a pozorujeme je cetie jižní, která má silný a pronikavý hlas. Jenže vyfotit tohoto drobečka je neskutečně obtížné. Po několika pokusech to vzdáváme a radši se zaměřujeme na pěnici bělohrdlou a pěnici vousatou, které se pohybují za naším mobilním domem. Během poledne tedy místo siesty chystám malý pokus a objektiv dávám na been-bag na okraj okna a čekám, co se bude dít. Asi po patnácti minutých se objeví sameček pěnice bělohrdlé a začne vyzpěvovat. První snímky se mi moc nedaří, ale nakonec si sedne na jednu osamocenou větev, kde ji můžu trochu oddělit od pozadí. Sice to není úplně fotka dle mých představ, ale nakonec jsem celkem spokojen.

     Odpoledne vyrážíme zpět do parku s plameňáky a více času věnujeme tenkozobcům, kteří hnízdí na ostrůvcích uprostřed lagun. Focení je ale těžké, tenkozobci se drží daleko a navíc nás po chvíli zastihne i silný déšť. Pokouším se o letovky... použitelnou mám jen jednu. Park má dva okruhy. Krátký, kde uvidíte plno plameňáků, volavek, ale taky turistů. Druhý okruh je dlouhý 5km a většinou se tam pohybuju sám, jen občas potkám jiného zapáleného fotografa. Jsou zde vybudovány pozorovatelny, ze kterých lze fotit tenkozobce, rybáky a další zajímavé ptactvo. Dosti velká nevýhoda je velikost okének (s mým "čtyřkilem" velmi obtížné) a dále fotografování z nadhledu. Ale na letovky rybáků se to použít dá. Čekáme na vytoužený západ slunce, který se zatím nekonal. Ale přeci se na nás štěstí usměje a do toho jakoby zapadající slunce vzbudilo touhu u plameňáků. Pozorujeme několik aktů páření. Ležím na okraji laguny a čekám na příležitost. Nejtěžší úkol je najít osamocený pár a pak je ještě dostat do záběru teleobjektivem. Volím formát na výšku a i tak mám co dělat, abych neuřízl křídla. S výsledkem jsem spokojený, fotky v tomto světle vypadají úžasně.

     Vždy večer děláme zálohy fotek na ext. HDD a u piva probíráme plány na další den. Jako další relativně snadný cíl se nám jeví fotografování pisil, které jsou zde v hojném zastoupení a můžete je vidět doslova v každé kaluži nebo laguně u cesty. Opět je tu to klasické wildlife focení, které mám stejně nejraději. Pěkně za tmy, nepozorován, zalehám pod maskovací síť a sleduji dění kolem... pisily a další zástupci bahňáků se objevují brzy. Nejdříve se drží daleko, ale po chvilce se osmělí a loví v mé blízkosti. Když do toho zasvítí paprsky vycházejícího slunce, dělám první fotografie.

     A nyní pár rad pro fotografy, kteří chtějí Camargue navštívit. Jako nejlepší cesta se nám jevila D1 a poté přejezd Německem a dále již po francouzských dálnicích na jih. Cestu jsme rozdělili na dva dny, protože celková doba byla zhruba 17hod. a to Vás nesmí potkat žádné komplikace. Levné a pohodlné přespání jsme našli blízko Rozvadova v Penzionu u Švábků a cestou zpět jsme měli ještě luxusnější ubytování v Penzionu u bernardýna. V Německu nemusíte platit žádné poplatky a ve Francii se platí mýtné na mýtných branách, které jsou označeny jako Peáge. Vždy si dávejte pozor, ať nenajedete do brány s velkým žlutým t. Tyto brány slouží pro vozy s elektronicky placeným mýtem. Většinou byly pouze dvě a umístěny zcela na pravo. Ve zbytku můžete k placení použít hotovost nebo kartu. Cena na mýtných branách se liší, ale celkové poplatky za cestu tam i zpět byly 96€. Částka ne úplně zanedbatelná, ale vzhledem ke kvalitě francouzských dálnic, doporučuju tuto variantu využít.

     Jako základnu je ideální kemp De la Brise, který nabízí mnoho typů ubytování. My jsme zvolili mobilní dům. Pokud cestu budete plánovat v jarních měsících, nedoporučuji stan. Noci jsou zde poměrně chladné a navíc tu neustále fouká silný vítr. Co se týká stravy, neměli jsme moc čas chodit po restauracích, ale v obchodech koupíte cokoliv a za přijatelné ceny. Proto nemá moc cenu brát sebou tuny jídla z domova jak má plno Čechů ve zvyku. Pohonné hmoty jsou o něco málo dražší než v ČR.

     Oblast Camargue můžu doporučit opravdu všem milovníkům přírody. Určitě si zde každý najde své a škála ptactva a dalších živočichů je opravdu velká. Pro mne to byl nezapomenutelný týden s fajn lidmi. Nafotili jsme stovky a tisíce fotek, kterými se musíme nyní prohrabat. A už domlouváme další fotocestu :-)

Leave a comment